Dost flákání a je načase makat. Z něčeho je potřeba žít, obzvláště ve Whistleru, kde je všechno tak brutálně předražený, že by se vám obracely oči v sloup. Kupodivu sehnat práci tady není až tak velký problém a já asi po 5 dnech po příjezdu nastupovala do té své, která byla v Upper village (takže úplně jinde než, kde jsem bydlela). Co vám budu povídat práce snů to zrovna není, ale dostanete skipass, velice slušivou oranžovou košili a spoustu slev skoro na všechno, protože pracujete pro Whistler Blackcomb. Nastupovala jsem v únoru, takže v tom nejvíc rušném zimním období, kdy mají všichni jarní prázdniny. No a co děláte, když máte hodně peněz a chcete si někde pořádně zalyžovat? Jedete do Whistleru! Takže pro ty, kteří pracují v půjčovně, která je ještě součástí velice luxusního pětihvězdičkového hotelu nastávají krušné časy. Po zhruba 3 pracovních dnech máte chuť s tím praštit a s brekem jet zpět domů. Jenže pak se konečně dostanete na svah a víte přesně, proč tu jste. Kvůli těm skvělým sněhovým podmínkám, tomu úžasnému prašanu, který prostě jen tak už nikdy nezažijete!
Výhodou, když pracujete pro velkou půjčovnu je, že potkáte spoustu lidí (do teď vlastně nedokážu ani spočítat, kolik lidí tam pracuje/pracovalo). Neustále potkáváte nové lidi, zejména z Austrálie. Taková malá australská vesnička. To znamená, ze všichni umí velice precizně anglicky (ještě aby ne, když je to jejich rodný jazyk) a vy se občas dost v těch konverzacích ztrácíte a jen se připitoměle usmíváte a děláte, že naprosto všemu rozumíte. Další taková rádoby výhoda je, že k takové práci nepotřebujete vůbec nějaké kdovíjaké znalosti, stačí jen ten připitomělý úsměv (ten už máte natrénovaný) a hlavně pevné nervy. Ty zrovna úplně pevný nemám, takže práce ve službách není vhodnou volbou pro mě. Nicméně jiný druh práce se v turistickém středisku hledá dost těžko. Prostě občas musíte dost zatnout zuby a držet se osvědčeného: „Náš zákazník, náš pán“. I když máte mnohdy sto chutí říci, co si o daném zákazníkovi skutečného myslíte.
Postupem času jsem přišla na to, že v podstatě všichni moji kolegové mají podobný pohled na věc a tuhle práci berou jen jako vstupenku pro nezapomenutelnou zimu. No, možná se našlo pár nadšenců, kteří až moc horlivě lpěli na naprosto nepodstatných detailech. Nastaly i situace, které člověka dost zaskočí jako, když se vás váš šéf zeptá koho v práci nejvíc nesnášíte. To jako vážně? Ano, opravdu se to stalo. Tak se snažíte jen tu pracovní dobu nějak přetrpět a počítáte minuty, kdy zase budete moc jít na kopec!
Travel by Suz 
Napsat komentář